Vyssáté země... Sešlé rody...
Ctihodné rody. Vyžilé.
Uzrály k pádu kultur plody.
Třesou se trůny nahnilé.
Slyš, zvony kleteb hučí z dálky –
nad bahny otročení blíž.
Pod trůny páchnou hroby války.
Kam hlavu klást? Je pozdě již.
A všeho skon melancholický.
Evropo, to je černý žal,
ten, jímž jsem miloval tě vždycky,
ten, jímž jsem tebou pohrdal,
ten, jímž jsem v krutém smíchu, jizlivém
tak často pliv po majestátu tvém...