V té zemi kontrastů: jen snily duše bílé,
jak blátem doby jít, by prach je netřísnil...
Svévole králů mívala tu vděčné chvíle...
A slabost lidu vzpoury, směšně krátkých chvil...
A podlá přetvářka náš soucit odháněla
od mroucích skutečně pod hrdou rouškou svou,
a tlupa šejdířů úsudek zviklat chtěla
nad psychou doby lstivou, zpupnou, kramářskou,...
cejch nezasloužený v své horké nenávisti
vpálila osobám, jež stály bezbranné,
s cynickou radostí, že cejch zbyl na kořisti
a jim že za podlost se chvály dostane...
V té zemi chuďasů se nízcí běsi rvali,
zněl směšněj’ protest, ubožej’ rok od roku...
Malincí lidé na velkost si prázdnou hráli,
hrot mučednictví vrážíce si do boků...