V záhonech nebes hvězdy kvetly
květy, jež touží být netrhány.
Snad se to zrcadlo stkvěje světly
pro krásu nejkrásnější panny?
Sál se tak stříbrně stkví a mění.
Milenci tancem jsou okouzleni?
Nebesa zpívají slávu země,
družin všech dráhy, hrobů ticha.
Slavnostní osamění ve mně,
ozonem stromových vrcholů dýchá.
Nesčetných množství zřím putování,
s živými mrtvých sbohemdání.
Čtu tam jak za mladosti kdysi.
Vzpomínám neživých, hlasy jich slyším.
Jakoby květiny ruka čísi
utrhnouc rozhodila k výším.
Zpívá svit každé hvězdy a kvete.
Mrtví, v snech živých, krásně vy spěte!