Chystejte se vynášet balvany z lomů,
chystejte se šat a obuv šít.
Na tisíce zas vyjděte zbudovat domů,
ztužiti válci tisíce dunivých mlatů,
tisíce vyštěrkovat silnic,
tisíce ulic vydláždit.
Dráty a mosty a drahami
spojte, co chystá den před námi, za námi...
Kámen jsme vynesli z lomů,
vystavěli jsme řady domů,
ušili obuv a šat.
Práce, toť lidský je věčný zpěv.
Tržiště stará jsme opět zalidnili,
obchodní domy jsme přeplnili
vzácnostmi, na nichž lpí naše krev.
Probděné noci jsme do nich skryli,
v touze již spat, v touze již spat.
Kamene z lomů jsme nanosili,
ušili obuv a šat.
Pro lidské štěstí jsme plnili svět
mnohostí práce svojí.
Ale zda zítra její plod i květ
bolest vaši i naši zhojí?
Ale proč s námi jen lichvaří
výdělků nenasytný stroj,
překupníci dnů bez lásky, strašní,
a proč jim neteče se tváří
tolikanásobných potů zdroj,
a proč nás do víru vtáhli, v zlý boj
s podlých špinavců vášní?
Viz, jen práci tvou uchopí
chapadla tajná, ji utopí
v zlatě svém, zdraží ji, vynesou,
a tak s výsosti bursy své
ve tvář ji vplijí ti zpět,
aby jí tebe rdousili, dusili,
aby tvé děti musily
hladovět?