Skupina stromů podzimní
v posledním slunci. Dlouze v ní
jas se už na dálky vkrádá.
S prořidlých větví padá
za listem list.
V prázdnotě po těch, kdož odešli,
zbýváš smířen se vším a jist.
Z moudrých stromů těch pokoje
neslyšet stonu.
Smířeno všecko je
ve chvílích skonu!
Což tu nic nebolí,
nic se nevzepře, neptá?
S poslední trávou na poli
smrt si bratrsky šeptá.