Daleko široko chatrče v kole,
daleko široko drobounká pole,
vysoké hory nad nimi.
Kdesi v městech se lidé mučí,
lépe a mocněji žíti se učí
za chimerami a zdáními.
V městech hledají Boha, bok mu ohledali,
zpodobovali jeho divy a padělali,
cesta k němu svízelná jest a daleká.
Mrtvolami věnčená rozsápaných kostí,
demonickou a krutou ctižádostí,
krví těch, kteří putují k němu, až přetéká.
Zde však jen to jest, co zem dá úrody mukou,
ze země do ruky, v ústa z rukou,
k Bohu pak slovy starých modliteb.
Je tu tak blízko příkrou strání
v nenávratno, až k božímu slitování,
pro ty, kdož dojedli aneb dojídají svůj chléb.