Vesnická škola... Hodiny jsou čtyři,
kdy vyhrnou se ze tříd s hlukem děti;
tak jako hejnem ptáků vzduch se zvíří,
pak ztichne vše... Ve slunci zlaté změti
též starý učitel, spit vůní, jasem,
uličkou plotů jde v chlad strání... Svítí
tu křivý potok bělostříbrým pasem...
Stupníků stoupy v rákosí a sítí
vstříc úsečnou mu buší melodií.
V tom tempu jaké v duši rostou zvuky!
Jak ve vzduchu by hrály symfonii
ty štíhlé prsty jeho levé ruky!