V to dětské nebe vstupuji vždy rád.
Tam vše je svaté bez svatých i Boha.
Tam všecko modře kvete, pošetilých stád
tam nápadů se toulá křepká noha.
Her trochu krutých, trochu bujných her
křepčí a tančí stíny duše slunným pruhem
a já jsem čist jak vy v ten podvečer,
neb já jsem, děti, vaším rodným druhem.
Vždyť dobrota mé země, předaná
mi krví matky, z vašeho je světa,
a její žal i moudrost vstřebaná
v mém srdci nebem modrých květů zkvétá...