Tu ostýchavost s odlehlostí
v těch kopcích měřily vzdálenosti.
Tu na chudší zimy myslili ptáci
a kameny v polích na tvrdou práci,
tu zahrádky u domků pobledaly
a na slunce nevěrné žalovaly.
Snad mnohdy městečko přepadla
zlá nespokojenost – než vychladla.
Má každý rád pole své kamenité
a neschůdné cesty, přívaly zryté,
i morovou ranou pomřelé lesy,
když větrů v nich bouří a vyjou běsi.
Tím tulit se zdají domky víc
zčernalé dešti a od vichřic.
Tak teple jizby oddýchají,
že mladé matky v nich kolébají.
A dětství a mužství s mateřstvím
i do té kamenné pouště
si vyjdou za štěstím svým.