Mrtvý se vrátí někdy v slovu jediném.
Z nenávratných zas přijde zašlých dávných časů.
Hovor ty jeho slyšíš, ač spánkem spí hrdinným.
Cítit je dotek jeho bujných vlasů.
Objetí jeho rukou, žár jeho zřítelnic,
teplo jeho těla pohyby lichotnými.
Matky a sestry a milenky ochotny vyjít mu vstříc,
v návrat ten ještě věří se zraky rozhořenými.
Drsní však otcové ne. Hle, skutečný, sněživý
večer se rozžehuje nad mlhami polí.
Mrtvý když vrátí se slovem a v srdci oživí,
kterak to nově a kterak to hrozně bolí.