V drsné, němé horské vsi
lidé spali zimní spánek,
krávy strakaté a psi.
Hospodyně, hospodáři
v práci sobě překáželi,
listovali v kalendáři.
Do svých bourců, do svých včel
zaposlouchán učitel
na oddechu od čítanek,
třeba mráz byl, leden bílý,
farář v teple u kamen
od oltáře doma v chvíli,
na cello hra, divotvorce,
lékař, že je nudný den,
píše psaní slečně z dvorce.
Dýmá ves a na ní sníh
napadává v závějích.
Od domků a od chalup
prokopány dlouhé nory,
z navršených, zmrzlých kup
vyrůstají hory, hory,
studí, velkou tíží mají,
na srdce když uléhají.
Hle, tu šlépěj, šla tu noha
hledat lidi, hledat boha?
Nebo, dobrý člověče,
v sebe sám se ponoříš,
k sobě sám tu hovoříš?