Když brambor mísa se stolu se kouří,
kyselé mléko k tomu připíjí se,
kraj večerní se oknem v jizbu chmouří,
hlav pitvorný stín v ploše stěny tmí se.
Cinkají lžíce v drsné vtipy chasy,
mech voní za okny a z chlévů vedle
krav táhlý bukot zní... Tam vichr hrá si
podzimní píseň venku, šumí jedle.
Je po večeři... Rozsvěcují rychle.
Hospodář s děckem hrá, jež roztomilé,
babička přede a děd v jizbě ztichlé
o Enšpiglovi čte a Paní Bílé.