Kam bouříte? Já ptal se jich, když přišli pro mne.
Jdem zbíjet starý svět, pijavky, kořistníky.
Zas rozmnožili se a zas jsou násilníky,
zas požírají červy pokorné a skromné.
Jak před lety jdu v boj. Však vím, je člověk bídný,
mně líto zabít ty, kdož znovu vstanou živí,
z nich každý hloupý, kořistník a loupeživý
z nich každý zrodí se zas příliš zdráv a klidný.
Jich pokrm budou červi pokorní a tiší.
Neb slovo nezabijí dnes. A meč je podlý.
Když zabije, zas násilníci, bozi, modly
se z kovu vytýčí až do neznámých výší.
Je třeba zbíjet v pochodu vše podlé, mrší,
otrávit slova, tasit meč, v dál upřít oči,
a na brusu svůj držet meč, jímž mládež točí,
jen ten zvuk poděsí, jak jiskry do tmy srší.