Před mým zrakem a sluchem
uléhá večer vždy v trávy
tóny, hlasem a ruchem.
Usíná od chvíle k chvíli
všecko, co žitím se tráví,
všecko, co sežnou srpy,
drobné všecko, co pláče
a co jak já trpí,
vítáš a loučíš se,
život křtí a smrt číhá!
Tisíce životů
vidíš na kousku země,
tisíc zámlk je stíhá.
Bratrství v radosti,
v utrpení a zmaru
hlásí se ve mně.
Všecko ztišeno již
slunce po západu,
v příbytcích, pod kameny,
v děrách, v brlohů chladu,
pod břehy, pod kořeny,
pod svinutými listy.
Jen když se pro něco žilo,
den je dobrý i jistý.
Od příbytku lidí
k úkrytům zvěře a hmyzu
milosrdenství dráhy
táhnou se neporušeny,
zemní voní vláhy,
zpívat slyšíš mízu.
Lidský svůj osud
ke všem spínáš, vše zdravíš.
Nebuduješ pro sebe,
ale pro všecky stavíš.
Předejdeš vše, co vraždí
i co z vražd se rodí.
Poselství milosrdenství
po všech cestách ti chodí.