Dochovala jsem dětí, nejdražší z nich hnijí
na českých útrap odvěké Kalvarii.
V kolébce hýčkám si poslední svoje drahé kvítí,
dítě mé, hlavičko, ty musíš žíti!
Pro život lepší než jsem já měla,
když jsem vás kuřata pro jestřába vyváděla.
Jestřáb, pták strašný, jak v klikatém blesku
snáší se k zemi, na nebesku.
Odkud k nám přilít a kdo jej zrodil,
jakých kořistí nových hledí podíl?
Chraňte mi poslední dítě, nebožáka!
Zastřelte, muži, jestřába, strašného ptáka.