Pár chalup je tu rozložených v lese,
samota podivná, ukrytá v sosny,
kře lísek, buků, klenů, sotva hne se,
jalovce voní tu, pruh trávy rosný.
Divoké kapradí, vřes, výtod samý,
hlas žluvy věčný, sekyr temné rázy,
toť scenerie stálá... Míle známi
jsou divoši z těch domků, polonazí;
a ztratí-li se z blízkých dědin cosi,
to u nich musí uschováno býti,
u nich, kde slyšet slavíky a kosy,
a lišky dobrou noc kde dávají ti.