Bezradná láska lidská
kdy srovná, kdy rozdělí?
Kdy velká dost bude mi klícka,
den všední nedělí?
Je všecko jen příměr a zdání,
je všecko dým a zmar.
Jen tvůrčím co neklidem raní,
to duším je božský dar.
Co lidská srovná ruka,
je zas jen žalné štěstí. –
Zas mnohé srdce puká
pod přimáčknutou pěstí.