Tam kdesi bouřný kolem svět,
zde klid v té horské světnici.
Kdes vášní vzlétlo nespočet,
zde strop je nízký, mlčící.
Leč je tu práh, kde sedáš rád,
až do hor zříš, až za hory,
večerní čerstvý klesá chlad
a věci vedou hovory
měnivé nebes jasnoty
až do hvězdnaté dřímoty.
Pak ticho jak by rostlo vším,
když sedneš za stůl dubový;
hned tepem mnohem bouřnějším
daleký svět ti odpoví.
A jsi-li básník, musíš znát
nevyjádřených světů tíseň,
nejprudších větrů stran všech vát
v svých varhan musíš hlasnou píseň,
že to, co duši opije,
snad z ruky boží milosti,
v tvých slovech nově ožije
a čeká u hran věčnosti.