Tři období má život. Z rodných vod
loď v moře jede, mizí jako bod
a kam jen pohlédneš, je slunný den,
přístavy hostinné, úsměvy žen,
a města v slunci leží před tebou
a chrámy s nádherou a velebou.
Loď brzy vjíždí v prostor bez mezí.
O skály chřestí svými řetězy,
a loď-li jinou potká, rozvine
svou vlajku v boj neb shodu pokyne,
co mezi tím své mrtvé hází v hloub
a plachty dmou se v chvat a skřípe šroub.
Pak tmavé vody stáří jsou ti blíž, –
ó bouři smrti hučet neslyšíš?
Loď pod hladinou klesá v lůno vod
v té chvíli, mžikem, slední mizí hrot.
Snad potápěči někde blízko jsou
a zlato, jež tam bylo, vynesou!