Noc hvězdná nad nízkými domky,
tichými rovy hřbitova.
Smrt blízká z metlic zralých šumí
jak vzdušná harfa hudcova.
Je pozdní léto, zrna z klasu
se prškou na zem rozsila.
Z těch pohřbů, klasů, listů, květin
tajemná ústa prosila.
To lásku slyším místo zloby
a místo strachu ztišení.
Neb v hrob co zamknul čas, to věří
a čeká na své vzkříšení.