Tak není čistý den, jak moh' by být,
v něm tolik loupeživých kořistníků
se umí zbožnou maskou krýt.
Ty, jenž se neprocházíš polí obzorem,
neslyšíš lesy zpívat za slunečných polední,
nevídáš domy bílé sestupovat v důl,
necítíš oddychovat zem,
když prostírá všem hladovícím stůl,
jak nad východem světelně se dní...
jdeš každého dne pobouřeným zástupem
a slýcháš, to že bídným život nerozdá,
co samolibá zpupnost jistých duší
si na dosah rve rukou nečistou
a s drzým čelem sobě vykrádá.