Je únor mrazivý, sníh jiskří v bílou zář.
Leč slunce hnědě opálilo tvoji tvář,
a vůně černých jedlí, krsků borovic
tvým prudkým krokem zavívá mi vstříc.
A jako přinášel bys léky churavým,
pozdravy mnoha přátel, o nichž sotva vím,
že v shonu mezi prací na mne vzpomenou
vzpomínkou letmou, zkvetlou, světle zelenou.
A jako zachytil bys výšek slunné dny,
obrovských prostor mlčící dech svobodný,
tvůj krok je bohatýrský, hlas jak zvon je čist
a Slavík loupežník by nesnesl tvůj hvizd.