Noc v bílých světlech bdí, ves usíná,
stříbrní na střechách a stromech.
Hospoda v náves oči oken upíná,
je světlé ticho na všech domech.
Psa dráždí pohled plný na měsíc,
jenž do dálek až k lesu pronik bílý.
Dnes každý zvuk a stín a šept je víc,
než kdyby u studny se s milou sešel milý.
Již nad studní zmlk' okov zdvižen tmou,
z nádoby voda crčí nad roubení.
A ze zmačkané růže voní na prsou
děvčeti plamen prvních políbení.