Vsi jsou ještě opuštěny od mozolných mužských rukou.
Slunce, hvězdy, vítr tají živých vzkazy, mrtvých spánky.
Oběť byla přinesena. Naplněn čas lidskou mukou,
číši po kraj plnou žalu přinesla Smrt v radovánky.
Ještě stále navštěvují matky přízrakové bledí.
Hrůza od srdcí však daleko již usedává.
Kroky utěšitele se blíží. K otevřeným dveřím hledí
celé stráně zkvétající, na nichž zelená se tráva.
Překotnou je nová práce větru, slunce, jara dárců.
Život luk a polí jak by do žil rozbouřeně vtékal –
v prsti všude co stop dětí, žen a unavených starců.
Družný pohled krav. Pluh v brázdách. A kraj ještě jak by čekal.
Není pýchy, marné lásky. Bude jedno: zapomnění
znenáhlé a smírné, jak je utěšení po neštěstí.
Po ráně jak otrnutí, prázdný úhor po osení.
Svět je třeba přeorati. Krev chce nové plody nésti.