Šumí noc a potoka má čerstvý chlad,
mezi petrklíči jeho spěch a spád,
mezi stíny nejistotu, bloudění a vzlyk,
objetí, jímž s živým spial se nebožtík,
spánek sny kdy spřádá z míst světa zřeného,
zpola skutečného, zpola sněného.
Ted' mi šumem sosen epických blíž jest,
dalekých drah šumem třpyt se mění hvězd.
Nepřátelé z dávných scházejí se dob,
jeden druhému již slehlý zdobit hrob,
vyjmout dýky zlé, jež v srdci dosud tkví,
a pak na věčné již usnout bratrství.