Nic nikde nehne se, vše v páře října splývá,
pták jíkne v blízku kdes a zase ticho všude.
Kam vidíš mlhami, jak vypálené, zrudlé
trávníku stopy jsou a šípků křivé keře,
bodláků kartáče a pryšců chorá zeleň.
Tu větry bouřněji se opírají v chodce,
kříž starý skřípe víc a sosna stará kvílí.
a dole pod nohou se boří kupky země;
rozrytá, pustá pláň jak neměla by konce,
dál sáhá na obzor.
Mně zdála se být celá
že vlast má suchopar pod valící se mlhou,
rozrytá slepými tmy nositeli, všude
již vzruch a svobodu a pokrok podrývají
a proti světlům pravd pěst vztekle vztyčují!