Zamlklí starci mám vás rád,
když jdete v slunných dnech
na podzim přes vyprahlý sad,
tonouce v hovorech.
Vysoké habry nad vámi
a v brázdách plno vran,
svit vlažný blýská travami,
luh do rosy je vtkán.
Sarkasmu vráska svírá ret
a hluboce vpad’ zrak,
vás urazil již stokrát svět,
zvykli jste tomu tak!
Snad proto jdete v svadlý sad,
v prořídlý jdete háj,
že učíte se umírat
tak klidně jak ten kraj?