Po veselých písních ženců, po žatvě na lukách
mlh průhledná příze se věsila v údolí na vrby.
Kraj celý osaměl náhle, van jiné nálady táh'
a v mlhách jak trosky pluly, jež věží se, nahrbí.
Jdou večery v srpnu... Vyschnuly vody. Vleče se pes
za línou kročejí mou vždy unaven v průsvitu háje.
A na zem ohnivé padají kruhy a hraje si les
s tím smutkem západu, tiše se usmívaje.