Na srdci nám dlouho neležívá sníh.
Na srdci nám slunce dlouho neprodlévá.
Svadlým listím v nocích podzimních
nechřestívá dlouho jeho réva.
V plamenech a v chladech svých se tráví.
Zralé tíží svou chce spadnout v květ a trávy.
Soumrak na něm stín svůj zanechal,
noc svých temnot hvězdy promodrává.
Jarních ledů na něm tají tříště.
Nikdy nemoh' zardousit je žal.
Tlukotem svým dlouho se již prokopává
v tvůrčích světel božské prabydliště.