Nepoučené srdce poutník jest,
jenž za kloboukem čerstvé kytky má,
a podle slunce jde a podle hvězd
a cestou zpívá si i rozjímá.
Jde cesta vřavou trhů, tančíren,
i básníků a vědců samotou,
jde mraveništi lidí, hlukem tavíren,
měst rozmařilostí, vsí lakotou.
Neb kolikrát naň bylo líčeno,
má tolik ran a stop, když uniklo,
by na svobodě po svém vykřiklo.
A ví, že smrtí neuničeno,
až vstoupí v ticho věčné, záhadné.
A v ranách květ že nikdy nesvadne.