Večerní soumrak objímá
rukama vyzlacenýma
pokojnou v stráni vesnici.
Jen boří okna v světnici
a hoří sníh, jejž navál v sad
mrazivý, pozdní listopad.
Beránci v nebi dřív jak sníh
v tom zrůžověli v nebesích
a po zamrzlých kalužích
has v zlatě západ na růžích.
Šly služky od krav za zpěvu
s krajáči mléka ze chlévů
a všechny soumrak objímá
rukama vyzlacenýma.
Mráz těžce zvoní údery,
to v dřevo vťali sekery
svalnatí selští chasníci.
A vše, i kouř se valící,
skrčenou kočku na zídce,
psa před boudou a slepice,
i topoly i došky střech,
potoka zasněžený břeh,
světelný soumrak objímá
rukama vyzlacenýma.