Z pramenů moudré radosti
ten pít šel, žal kdo uctíval...
Nad jeho mocnou žádostí
se přec jen tvůrce smiloval...
Hned z jeho srdce žhavosti
květ nádherný a rudý vzplál,
strom věčné vzrostl mladosti
a plody úžasnými zrál...
A zázrak ten, on neví sám,
kdy stal se, kdo ten vznítil plam...
Jen mní, že úžas, kdož to ví,
to zrodil tvůrčí šílenství:
Na hrdle ještě drápy žalu mít
a polibky v tom tvůrčí ucítit...