Cirk pln je řevu, vzduch pln prachu, varu,
zrak davu pichlavý v bod jeden stopen,
kde krví svojí parnem schnoucí skropen
na písku leží otrok ve lvím spáru...
A caesar zábavou, jež tolik darů
mu skýtá v nudu, kterou není schopen
se ani usmát, nad zábradlí sklopen
se kochá řevem lva, jenž plane v žáru –
Smrt ještě cuká v nataženém svalu,
smrt ještě váhá, krve proud chce stavit,
leč duše prchá, pije z Lethe kalu
tu vodu smrdutou, jež mrazem zebe,
a smrt, ač nechce, musí tělo zdávit, –
ač, caesare, by raděj měla tebe!