Je prázdno ještě v srdcích po těch všech,
kdož odešli v svět, aby umírali
loupežně postříleni, uvlečeni
církvemi, králi.
Tam v dálce u nezvěstných hřbitovů
žal matek, milenek se vrbou schvívá
a dosud truchle slzou, vzpomínkou
v nich dobolívá.
Než, přec zas láska teplá hnízda má,
tu nad kolébkou matka s písní v noci,
a nad pracovním stolem nové dílo
se vrství otci.
A z chalup, z polí, z dílen, továren
klid práce oddýchá, kam oko patří,
neb z měst i vsí se potkávají dnes
s pozdravem bratři.
Nepřátel děti sbratřují si svět
a vše, co nenávisti mluví slávou,
zarůsti dávají, jak hřbitovy
květy a trávou.