Ale kam dosud jsi nevniklo, tam
na vrchol činů a v koruny díla,
i tam tvá tvůrčí pronikne síla,
v patách bouřím a mrákotám,
nocím a stínům. Ty, v hlubinách moří,
ve výších, duch kde se objeví,
odkryješ dávná tajemství,
paprsků rydlem v zem vyryješ
tolik svých nezbadaných zoří,
tisíc že duší opiješ
hledáním nových cest, životů, kras,
vítězství, zápasů, smrtí i slávy.
Vítězům duše ty porobíš davy...
Věky k nim skloníš i smutný čas...
Do služby silných, kdož tebou žili,
uzráli tebou a vyvrcholili,
zástupy budeš přibírat
velké a rostoucí duchem a vůlí,
již si dnů zákony nové zkuli
po dobách pokoření a ztrát...
Tvůrče! Ó životy tkát a tkát...
Proměs, vnoř ve svůj var a jas
všecek ten lidský života kvas,
od moře k moři, od hory k hoře,
údolí soumraků, smutku a tuchy
hasnoucí choře,
zažehni mocných křídel duchy
nesmrtné síly,
kteří dlí dosud nezrozeni
v prajádře ohně tvého a čekají v jeho chvění
na svého vtělení chvíli...