Před jarem teplý den snivý,
svátek je v březnu slunný,
přes obzor do dálky sivý
slunce své napíná struny.
Prorvou jdem’ v rozjeté hlíně,
nad námi skály visí,
ve vlhkém hlubokém stíně
trochu již vůně se křísí.
Květin však viděti není,
mechy jen žluté, tak žluté,
žluté jen buky kol v snění,
v bezvětří, nepohnuté.
Nevzhlíží jaro se v řece, –
ač je den teplý a slunný,
neslyšet hudbu a přece, –
slunce své napíná struny.