Nad zrudlé tekuté obláčky
klene se obloukem slavně a výší...
Krvavé blesky na skaliska
paprsky ohnivě píší...
Do ztichlé řeky se ztápí, z ní blýská,
dálkami hoří a do věčna výská...
V obzoru nesmírném život již hřímá
tisícerou svou písní. Teď dýmá
v kouřích. Slyš, dunění strojů a kol.
Vzbuzená každá chatrč svítí
uprostřed malých zahrad a kvítí,
cesty, jež točí se nad údol...
Den se již rozvírá. Jeho branou
důmysl lidský a práce a shon,
touhy, jež kořistit neustanou,
vášně, jež vraždí jednou ranou,
valí se záměrů milion.
Z chatrčí, samot a vsí a měst
křižuje život a tisíci cest
opakuje svou výpravu lačnou
životodárnou a dobyvačnou,
šíří se, roste a množí se, získává.
Bije, co skonává.
Vniká a přetváří. Hltá a poznává...