Vyvraždit starý nelze svět,
svět za noc nepřeměníš v nový.
Jen touhou budeš dlouho hladovět,
že nedosáh’ jsi činu slovy.
Bohatý vysměje se ti
pro zlato, jež mu vezmeš hloupě.
Vždy zlato vzroste v novém početí.
Vždy nová šelma, nové doupě.
A střez se, tvář až nalíčí
kultura, dlouze neprožitá.
To každé gesto opičí,
jež do věků se nepromítá.
Odpoutat nelze člověka
od lidí včerejška až k zítřku.
Šat harlekýnský obléká,
kdo nedá roky zráti vnitřku.
Věk dlouhý musí uzrávat,
co duchy žene nadějemi.
Dát sobě, rodině své dát,
svým spolubratřím, své zemi.