Nebyla práce marná, kletá,
ta hrozná práce rukou, strojů,
jež předla smrt, jež předla smrt!
Ó, živote, z tolika běd!
Zdánlivě pohřbíval jsi léta,
v prach svalil’s modly, znectil ceny,
zdánlivě zabil’s. Ale z bojů
vycházíš nově narozený.
A tebou přerodí se svět.
Však vy, kdož drobnými jste byli sluhy
velikých katů, zkázy ochotnými druhy,
ty, muži neujasněný, a i ty, ženo,
vám budiž v bezmocnosti odpuštěno,
neb z vaší práce, smutná jež a bídná,
z tolika krve vzejde naděj vlídná.
Neb najatí kdož zbrojíři jste byli kdysi
a lili děla pro plán velkorysý
řezníků lidstva, rozkaz jich jste měli.
Vy, kdož jste byli kdysi provazníky,
po dlouhých dvorech kráčející,
vy též jste čisté ruce měli,
ač smrt jste předli s vražedníky.
A oči vaše z chorých lící
vražd alej zřely s bratří těly,
v ztrnulém hrůzy obrazu
viselce viset s vašich provazů...
Dnes vaše práce vzešla v revoluce plod
a do vzdorů a v sílu, v celý rod.
Všem vám, ó, v bezmocnosti budiž odpuštěno,
ty, muži, strůjče přešlých hrůz, trpící matko, ženo,
pro novou žeň, pro novou žeň, jež v bohatosti své
z té setby jednou vzejde krvavé...