K nám ještě s mírem štěstí nevniklo do všech míst,
když nezažehnaná bída tu může těla jíst
a duše užírati a k závisti mučit,
a nová nepřátelství smýšlet a hlásat a učit.
Zlo jedno zabito, strašné strašidlo historické.
Ted' druhé se zjevuje: nevyplněné dobro lidské.
Tam příšera vížkatá, ježatá
kdes nad lesy ponuré Konopiště mizí.
Tu nedochoval ti osud krále na kata,
jenž, obmezenec pyšný a cizí,
byl dobře zabit, by nemohl tebe zabíjeti,
by v hrobce kapucínské k mlčení musil stleti.
Leč druhé zlo živé je, my rozprášeni
my o duše okradeni válčením, zmrzačení,
dřív nedojdem míru, krev nedovolá se prolitá,
dokud my neuvěříme, že spravedlnost tu stojí
tak nevyvratitelně, že není zabita,
že každému naplní mísu a každý že může přitisknout
tu zmořenou hlavu svoji
k pevnému koutu svému a na něm si vydychnout.