Chce, do cesty by stoup’ vždy nevítán,
by vše jím zhořklo: obzor, strom i květ.
Jím raněn být jak dítě, odmítán,
ty chápat máš, jak pochopil on svět.
Chtěl zranit tě – a růže rostou z ran.
Chtěl křídla spoutat – stoupáš nečekaně.
Chtěl zmučit tě – svou záští utýrán,
obchází, obchází... A chystá se zas k ráně.