Ten, jejž vždy miluješ, se objevil
též bičem tvým a zchytral z tvojich ztrát.
V něm zjevil se ti národ. Z těžkých chvil
se přízrak jeho v dny i v noci krad.
Sám sáh' si zištnou rukou na krk svůj.
Sám rdousil se a takto zludračen
sám okrádal se, neřek' polituj,
byv přesycen, byl hladem zmrzačen.
Tak tedy, žel, tě národe zřím růst,
jen karikaturami smát se, plakati.
Však miluji tě, žes tak hrozně zpust.
Že, – máš-li žít – jen láska zbývá ti.