Tak vždy za stopou práce, za stopou velkých činů
jde prospěchářů řad,
jen kousek zlata urvat a schovat ve svém klínu,
a spadlé plody rvát!
Za myšlenkou jdou tiše, za myšlenkou jdou lstivě,
jíž k předu touží svět,
že z jejich stínů skrytý zisk cítí náruživě
nečistý týčit květ.
Ó vzpomeňte si v polích vlažného za podjaří,
kdy stoupá páry dým,
jak za oráči klove v zem černou v slunci záři
tlum kání zobcem svým.