Nevíš, komu svůj život svěříš.
Srdce je plno žádostí.
Nevíš, zdali ho žaly změříš,
anebo naplníš radostí.
Život je krásný, projít nechá
každého branou slavnostní,
kdo jej až do hloubky poznat spěchá
a kdo spíš vnímá, než žalostní.
Život je krásný a branou dvojí
vkročit lze jeho do ráje.
Odříkáním neb žádostí svojí.
Duše čím vzeplá, tím silna je.
Bude snad dobře, když duše vzplání
k velikým žádostem rozžhneme?
Naučíš-li se odříkání,
bude snad lépe, dítě mé?
Čím kdo je bohat ve své duši,
tomu den zkvete bohatě.
Chudému odříkat se sluší?
Smutně plakat a dojatě?