Dřív než cos perného a směle říci chceš,
kdy konvence tě kolem dusí,
kdy řádů zpuchřelých je tmelem pouze lež
a v bahně tom se žít ti hnusí,
nevzdychej, nezaplač a ukryj babský klep,
nemužné všecky potlač vzdechy,
že světa zhýřilý a urychlený tep
dnů tvých tě zbavil těchy,
že všude propasti jen viděl mozek tvůj
a málo svatých reků, –
dřív muže v sobě stvoř a ženu připravuj
pro sklizně příštích věků.