Náš celý život byl slavnou přípravou k něčemu velkému:
dnes toužit snem vroucím po vzešlém zítřka slunci,
po myšlence, která vzpne křídla do šířky rozepjatá,
a po zbraních, které vtiskneme do rukou čekajících.
A každým novým včerejškem umírá zápas planý
i prázdnota dnů a večerů, nuda a marnost nocí.
Sny včerejší vlékly se po cestách zamřížovaných pevně,
a mdloby byly tak silny, by přežily zas den dnešní.
Oh, velkým básníkem všech já zatoužil býti snílků,
kdo z večera na zítřejší se již výpravy připravují:
tož při západu se rozloučit se zemí, zšeřeným městem,
i s lampami podél přístavů, s ponuře němou věží,
i s výskotem zpožděných lodníků, kteří se veselili,
a třeba-li vyplout zítra, být odhodlán pevně, pevně.