Šelestí lupení
zažloutlou promenádou...
Na život, umění,
se záhy stíny kladou...
Strom nevzpomíná dnes,
co pták si zpíval včera.
A nezví schnoucí vřes
o vláze u jezera...
Úsměvy zanikly,
že o nás nezvěděly...
My štěstí zakřikli,
než ještě jsme ho zřeli...
Cizí kol sebe jdem
velikým, němým městem,
se zamlklým úsměvem,
se zakřiknutým gestem.
Pláču a moh‘ bych se smát,...
však lhostejný se jevím...
Krvácel bych tak rád,
ale pro koho nevím...