Sedláci naši pouze chudě žijí,
však mezi sebou v stálém sváru, křiku,
pan soudce z města nic jim nepromíjí
a všecky zná už dobře do puntíku.
To filosofů nehybné je plémě,
nad novoty si zkušenosť svou cení,
a co jim nedá zděděné kus země,
to kravek pár, jež celé jich je jmění.
Ne, u nás nejsou dobří politici,
ba nikdo neví, odkud vítr duje,
jim často bída kráčí po sednici,
a žid je každým rokem decimuje. –