Jak přízrak chmurná krajina
je šedá, zmlklá, vymřelá,
zarudlé slunce shasíná
jak láva schladlá, vyvřelá.
Vod přerývaných hladina
v mlhavých dálkách zmizela.
A u vod na skal ostrohu
zřícený zámek ve výši
ční v zachmuřenou oblohu.
Se srázů šum se neslyší
shrbených jedlí. O bohu
snad kážou zmyji, slepýši.
Zakletým tichem přešlých dob
gotické zívá nádvoří,
mech rezovitých žloutne skob,
les bodláků v něm táboří
a všecko mlčí jako hrob
vklíněno v temné pohoří.
Tu hnízdíval sup vzpoury as,
tu kdosi zradu králům kul,
král, dravci milí, zchytal vás
a k zemi kopím přimáčknul.
Sup poslední když zvěšen shas’,
hrad tajemstvím se rozpadnul!