Na hřebíku, jenž západem je zlatý,
spí brnění a rozbité má pláty.
Do hledí otvor zdá se ještě větší,
i holeň rozražena kdesi v seči.
Erb pod ním visí a přeraženou půlí
a na zemi je houfnice, hrst kulí.
Pták vycpaný, tož orel, rozpiat z kouta,
zdá sápat se, zdá drtit se svá pouta.
Ve středu telurium obrovité,
již rezem sešlé, prachem hustým kryté.
Je shora české království, jak právě
se kochal učenec kýs v bojů slávě.
A marně v prach, jenž telurium kreje,
to prázdné hledí bez přestání zeje!